Nástup Hanů až po vládu Wudiho (207 – 87 př.n.l.) - HANDOUT Z7

15. ledna 2010 v 20:14 | Lucka |  Dějiny Číny
Z7 Nástup Hanů až po vládu Wudiho (207 - 87 př.n.l.)

Qin se nebyli schopni adaptovat na podmínky nové sjednocené říše - pád (viz, minule).
Objevují se proti nim povstání - min. největší povstání taky viz, minule. Získali smpatie lidu z Chu a z té oblasti i Gen. Xiang yu - vojensky řídil toto povstání - původní vůdce připravil o moc - vedoucí rodina Xiang. Mezi jejich poddanými Líu Bāng(č.1) - zakladatel Hanů. Dostal se do služby Xiang Yu a ten táhl do Guanzhongu, který dobyl. Xiang Yu dojel za ním, nechal popravit vládce a vypálit město. Liu Bang nedostal území jako slíbené léno - rozdělil ho na 3 části - dal ho 3 generálům. Liu Bangovi udělil léno Han (ležel na řece Han - nad se
Sichuanem, pod Chang'anem). Liu Bang spoléhal na podpodu etnika Bā (č.6) - tvořili hlavní součást jeho vojenských sil - poté privilegované postavení a splynutí s hanskou populací.
Liu Bang měl pocit, že byl ošizen - povstal proti Xiang Yumu, domlouval se s ostatními na jeho sesazení.
Xiang Yu sám přijal jen titul hegemon (bàwáng - č.4).
Liu Bang směřoval se sever do Guanzhongu - strategicky významná . Získal bezpečnou základnu a snažil se navázat kontakt s ostatními územími.
Xiang Yu velmi dobrý stratég, ale arogantní - všichni se nakonec přidali k liu Bangovi.
Konečná bitva - v Gāixià (č.5) 202 př.n.l. Xiang Yu opuštěn a obklíčen Liu Bangem - buďto zabit nebo spáchal sebevraždu.
202. nastoupí Liu banga ( uvádí se i 207 - kdy dostal hanské léno)
Chtěl vládnout celé říši - musel vyřešit situaci co dělat se sjednoceným impériem. Snaží se mazat regionální rozdíly. Přesunul sídelní město do původní oblasti Qinů (Guanzhong) - dobře chráněné a odtrhl sídelní město od určitého území - nebylo jedno klíčové území a ostatní se necítili ukřivdění.
Město bylo zcela nově postaveno - začali zcela znovu, žádné připomínky hanské moci (ne jak u Qinů).
Rodina Liu si ale ponechala "jižanský" vkus - umělecké a filosofické sklony - jižní tradice je preferovaná.
Liu Bang musel odměnit spojence - potvrdil jim tituly, ale posléze byli odstraňováni (za vlády jeho vdovy regentky), často dohnáni k povstání, prchali na sever (ke Xiōngnú - č.8), někteří se snažili přežít a stát předat potomkům, ale moc to nešlo. Liu Bang - administrativa jako u Qin. Když vyhnal cizí vládce, svým synům a bratrům dal léna - bylo jich 10 - (oblast Shan Dongu - celá ta planina Henan, Hebei,…) - dělil se o moc s příslušníky své rodiny - nejdřív upevnilo moc, ale později vytvořilo problémy - později lenní knížectví ohrožovala centrální moc.
Liu Bang zrušil qinské zákony atd. - nechtěli se k nim hlásit, protože byli nenávidění, ale později je zase zavedl znovu. Qinshihuandi - označen za škůdce - nevíme, jestli zprávy o něm nejsou hansky očerněny. Císař ale vládl víceméně stejně - vládl podle zásad, které konf. Tradice zavrhuje - které jsou tedy oficiálně zavrhovány. Hanové tedy převzali Qinské instituce, ale museli je zavrhovat - až do konce císařské Číny.
Hanští císaři zrušili qinský stav permanentního nasazení. Až už neměli nepřítele (asi 150 př.n.l.) byla zrušena vojenská služba c- mizí totální nasazení a budují profesionální armádu. Povinná voj služba zavedena až za republiky - 1911. Tím ale ztratili určitý vliv na rolníky - už je tolik neovládal - vláda se odřízla od populace - vytvoření regionální elity.
Armády profesionálů, žoldáků a trestanců (trest - služba na hranici), později nomádští kočovníci (skvělí jezdci a bojovníci - nejúčinnější složky obrany proti jiným nomádům).
Hanská říše už nebyla organizována vojensky (jak u Qinů), ale dle civilním hodnotám, které byly stále více konfuciánské - panovník má povinnost přispívat k dobru lidu ve státě. Podpora umění a literatury - vznik vzdělané elity, která čte konf. Spisy.
Císař vystupuje jako ochránce čínských tradic - tedy toho, co je považováno za čínskou kulturu i předchozích tradic a vymezuje se proti všemu, co není čínské - profiluje se proti barbarům.
Konf. Ortodoxie a formuje se konfuciánský kánon - kanonické texty - vytesány do stél ve chrámu literatury.Stát ochránce této kultury. (Han - popisné básně fu - rozhovor mezi dvěma osobami, co něco popisují - krajina, zvíře,…-popisují skutečnost - odrážení císařské moci - vše, nad čím cís. Dvůr vládne je takto popsáno).
Elitní rodiny napojeny na císařský systém - slouží vládci - jsou služebníci (vlády), ale vlády určité části - nad rolníky… Záviseli na císařské moci, takže měli i zájem na tom, aby byl zachován císařský systém - centrální autoritu podporuje, i když vládce určitým smyslem přichází o přímou kontrolu nad lidmi. Toto funguje až do 1911.

Liu Bang (císař Gāozŭ č.7) - umírá 195 - na trůnu syn Líu Yíng (č.10) slabý panovník - moc císařovna vdova - Lü(3) Hòu (č.9). Dcera obchodníka - nejbližší rádkyně Liu Banga za jeho vzestupu. Její vláda byla velmi stabilní, byla velmi schopná.
180 smrt Lü hou umírá - zanechává silnou rodinu Lü (musela mít jejich podporu aby mohla vládnout) - porušila pravidlo - 4 ze svých příbuzných nechala jmenoval králi - nebyli z rodiny Liu. Lü se vzbouřili a byli vyvražděni.
Nový liuský císař Wéndì (č. 11) - od 180. Jingdi vládl po něm.
Wendi vychován v konfuciánském duchu - konf. Silný u dvora. Znám jako šetrný císař a žil prý podle konfuciánských tradic. Jiă Yì (č.15) ministr na jeho dvoře - navrhuje vypořádat se s knížectvími - rozdělit po smrti wanga léno mezi všechny jeho syny - takto území oslabili. Moc se to ale nedařilo prosadit - nenechali se to líbit. 164 př.n.l.- ze 2 knížectví bylo vytvořeno 9 menších.
Za Jing Diho - Povstání 7mi knížat (č. 13) - potomci syna konkubíny a císaře - měl léno, ale císař byl jeho mladší bratr - měl nárok na trůn. A nějaký incident jak Jing Di zabil kohosi od nich při hře go. Povstala proti němu nějaká knížectví - smlouvali se Xiongnu.
Líu Pì byl hlava povstání (č.14) - povstání potlačeno. Liu Pi prchl k jižním kmenům. Jing di se s účastníky vypořádal velmi tvrdě.
Cháo Cuò (č. 16) - ministr, nástupce Jia diho, tvrdá politika proti knížectví. Označen za špatného rádce a měl být popraven - byl přeseknut vejpůl. Díky jeho politice ale přežila dynastie.

Líu Chè - císař Wŭdì (č. 17) - jedna z nejdelších vlád v dějinách.
Zahr. Vztahy - problém soužití Xiongnu a Hanů.
Chányú/Shànyú (č. 19) titul vládce Xiongnu.
O etnickém původu Xiongnu nic nevíme, jednalo se ale o kmenovou konfederaci - různé kmeny s různými tradicemi (nemůžeme říct, že se jedná o Huny, možná ale byli jejich součástí), podle teorií se jednalo o protomongoly.
Xiongnuská říše se vytváří jako reakce na tlak směrem z Číny. Pokud byla silná sjednocená Číny, musela se sjednotit step, aby mohli být protiváhou. Něco si byli schopni vyrobit sami, něco si ale potřebovali koupit. Nebo byla část etnika usedlá (zemědělství) a část kočovná. Xiongnu si z číny kupovali hedvábí např, se kterým později obchodovali, ale živili se víceméně sami.
Qinové expandovali n sever - vzestup Xiong nu je podle teorie reakce na toto - ohyb žluté řeky - ordos - byl prý původně Xiongnu, odkud byli prý vyhnáni - přišli o velmi úrodnou půdu.
Màodùn (vládce Xiongnu) (č.18) si vytvořil vojenskou jednotku, odstranil svého otce. Militantní společnost - každý může bojovníkem. Vůdce svým druhům určuje vládu nad jednotlivými kmeny - takže struktura je imperiální - něco co je nad kmeny, co uplatňuje centrální moc - to vše jako reakce na krizi a tlak.
Pozice Shanyuho - charizmatický vůdce - v krizi dokáže zajistit přežití kmene - překonat čínskou obranu a získat, co potřebují - pokud ne, konfederace se rozpadá - on je záruka té konfederace.
202 - Maode zabíjí svého otce a stává se Sahnyu Xiongnu. Sjednotí je vojensky a vydává se na tažení proti okolním etnikům. Wūhuán (č.22) a Wūsūn (č.21) a Dīnglíng (č.24) - okolní kmeny. Významní soupeři Xiong nu byli Yuèzhī (č.23) - pod tlakem Xiongnu na území dnešního Afghánistánu a Indie. Jednalo se hlavně o boj o pastviny - aspoň prvotně. šel i proti číně - využil pádu dynastie Qin - zabral zpět Ordos a sev Xianxii. Vtvořil impérium, které si podrobilo okolní kmeny - posílají rukojmí na dvůr a tribut. Xiongnu nepracují - jsou válečníci - ostatní získávají od podrobených kmenů. Shanyu není už jen vojenský vládce, co má na starost nájezdy, ale je hlavním agentem celé kmenové společnosti.
Shanyu rozdělil říši na východní a západní říši: tzv Levá část a Pravá část - ty mají vlastní úřady. Má 24 ministrů, které žijí na území a vybírá tam tribut od kmenů - mají k dispozici armádu.
Hlavní sídlo Shanyuho bylo Lóngchéng (č.20) jen rituální město, kde byl Shanyu jednou za rok během kočování. Xiongnu post úplně zabrali i dnešní Xinjiang - tehdy Xiyu (Západní kraje) - kulturně pestrá etnicky. Vznikají tu oázová království. Byla hojně zavlažovaná - zemědělská - Xiongnu zde měli zásobnici zemědělských produktů. Navíc tu byl intenzivní obchod ( zatím ne hedvábná stezka). Čínani se zaměřili sem voj. Moc - chtěli zničit tuto oblast, ze které Xiongnu čerpali zásoby.
První kontakty Hanů a Xiongnu nepřátelské - Xiongnu se snaží zasáhnout do boje Liu banga - ten proti nim vytáhne, byl obklíčen Xiongnuským vojskem - byl donucen domluvit se - nejhorší hanská porážka os Xiongnu.
Liu Bang - politika heqin (č.25) - sňatková politika za účelem udržení míru - Liu bang dal Modemu svou dceru za manželku (nakonec to nebyla jeho dcera ale jiná dcera z rodu) - mír. Uznává Shanyu za sobě rovného. Liu Bang - nevěsta s věnem - úplatek - a platil i mírový poplatek - i když tomu tak neříkali. Nemohli si na ně vyskakovat ale později už ano.
Číňani si mysleli, že syn ze spojeného manželství bude císařův poslušný vnuk, ale syn z čínské princezny se nikdy nestal vládcem Xiongnu - měli ho jako záruku poplatků. Heqin tedy nefungovala jak podle Číňanů měla, ale zatím v této době Xiongnu platili za mír.
162 př.n.l. Wendi poslal další princeznu k Xiongnu. Rovnováha sil až do vlády Wudiho. Všechno co je na sever od zdi je Xiongnu, na jih podléhá hanskému císaři. Politika nezasahování.
Wudi vysílá do západních krajů posla - k wusunům a yuezhum - proti Xiongnu. Wusunové přijali - taktika využitím barbarů proti barbarům - neustále štvou stepní národy proti sobě.
Wudi toto udělat nejspíš proto, že politika heqin nefungovala. Čínská strana se tento problém snaží vyřešit vojensky.
134 př.n.l. Wudimu bylo nabídnuto vlákat Shanyuho do pasti a zabít je. Xiongnům se podařilo toto odhalit, státy se ocitly ve válečném stavu.
Wudi postupuje od východu na západ.
Wudi má k dispozici moderní armádu s jízdou, která se mohla vyrovnat Xiongnu.
V 1. Etapě do roku 119 př.n.l. se Hanům podařilo překvapit Xiongnu - dosáhli některých severních oblastí. Wudi měl logistickou síť pevností na severní hranici, která zásobovala armádu ve stepi.
129 - hlavní Hanská ofenziva - pronikli až do Longchengu. Ničili i stáda Xiongnu. Tato taktika nebyla trvalá - Xiongnu stále prchali. Wudi řekl, že je třeba je vymazat z mapy - je třeba zničit jejich tributáže, na kterých byli ekonomicky závislí - postup hanských vojsk na západ do střední Asie - čínského Turkestánu - 2. Fáze 119 - 104.
Postupem doby Hanové mají navrch.
3. fáze - 104 …….. . Pak jsou ale obě strany vyčerpány. Xiongnu nejsou ale úplně zničeni - tribut vybírali kolem oblasti Bajkalu, hanové je tedy zcela nezničili - neměli na to vnitřně sílu - jsou ekonomicky vyčerpáni - 30 let stát financoval vojenské kampaně. Wudi se poté snaží vylepšit ekonomiku říše.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama